Zloději ve Frýdku-Místku jsou vynalézaví. Co není přišroubované, rychle zmizí. Mnohokrát se o tom přesvědčili frýdecko-místečtí policisté. Ti za poslední měsíce řešili několik kuriózních případů krádeží a loupeží. Zmizely sochy, pivní sudy, čaj, stromy i salašnický pes.

Letěly busty velikánů

Hitem jsou už léta krádeže soch, bust a kostelních památek. „Hodně zloději kradou na hřbitovech, v kostelích, v kaplích, prostě všude tam, kde cítí nějaké dražší kovy,“ říká frýdecko-místecký policejní mluvčí Vlastimil Starzyk a vzpomíná na nedávný boom, kdy se z různých podstavců před významnými budovami ztrácely busty českých velikánů. Tak třeba před gymnáziem v Místku léta stávala busta Petra Bezruče, jehož jméno nese i škola. Jednoho dne ji ale někdo ukradl. Policisté pátrali ve všech možných sběrnách, torzo sochy nakonec našli na jedné ostravské skládce.
Shodou okolností se zhruba ve stejné době ztratila i busta Tomáše Garrigua Masaryka ze Slezské Ostravy. Když policisté střepy našli, radní se obrátili na sochaře Jiřího Gajdu, aby se pokusil rozbitou sochu slepit. Sochař se dal do díla, ale zjistil, že nalezené střepy pocházejí ze dvou soch. „Poznal to, protože když lepil Bezručovi knír, jeden vous směřoval nahoru, druhý dolů. Jiří Gajda zjistil, že nalezené zbytky pocházejí jak z místecké busty Bezruče, tak ze slezskoostravského Masaryka,“ vysvětluje slezskoostravská radní Miriam Prokešová. V Místku tehdy zmizela také busta Bedřicha Smetany, která léta zdobila park, jenž je po něm pojmenován, ztratilo se také několik bronzových sošek z kostelů. „Krádeže na hřbitovech řešíme neustále. Busty už zloději skoro všechny ukradli, takže berou menší věci ze hřbitovů, většinou vyrobené z bronzu nebo mědi,“ dodává Starzyk.

Ze sudů vyrábějí bojlery

Z jiného soudku, a to doslova, je krádež, které se dopustili neznámí pivaři koncem března na frýdecké ulici T. G. Masaryka. Po deváté hodině večerní vnikli do sklepa jednoho z domů a ukradli šest prázdných pivních sudů za čtyři tisíce korun. Sudy byly padesátilitrové, třiceti- a patnáctilitrové.
„Přibrali také tlakovou láhev s kysličníkem uhličitým a další dvacetikilovou láhev s Biogenem,“ řekl ke krádeži Starzyk. Podle hospodských mizí pivní sudy často. „Pokud máte nerezový padesátilitrový sud a znáte dobrého zámečníka, dá je k sobě, uřeže jim dno a vyrobí elektrický bojler na vodu. Sudy se jednu dobu také hodně kradly pro malé pivovary,“ prozradil majitel hospody Na Špici Florián Carbol. I proto podle něj Radegast zvedl zálohy na sudy, a to ze šesti set na tisíc korun.

Mlsouni a hladovci

Další skupinou, s níž se policisté často setkávají, jsou takzvaní mlsouni a hladovci. Většinou se jedná o bezdomovce nebo chudáky, kteří nemají na jídlo. „Kdysi jsem brigádně pracovala v Tesku. Často tam chodívali různí pobudové. Hlídali jsme je. Věděli to, takže si dávali pozor, občas ale nějaký ten rohlík ukradli,“ vzpomíná Karla Kovalová. Krádeže v obchodech jsou časté, poslední dobou ale přibývají lidé, kteří ukradnou jen základní potraviny. „Jako třeba muž, který ukradl v místeckém marketu Ještěr balíček šunky, dva rohlíky a sýr Apetito,“ uvedl frýdecko-místecký policejní mluvčí. Mezi zloději jsou i takzvaní slušňáci, kteří potřebují zvláště v zimních měsících někde přespat a trochu se zahřát. Vloupávají se do chat a často vezmou jen sáček čaje, kávu a občas i trochu něčeho tvrdšího. „V dubnu jsme řešili vloupání do horské chaty. Nic neponičil, jen si z kredence odnesl čaj. Pak přešel do další chaty, čaj si uvařil, zbytek čajových sáčků nechal v krabičce na stole a pro změnu si odnesl kávu,“ popsal zvláštní krádež Starzyk. Čaj a káva se kradou hodně a často. Nedávno se pro ně vloupal do jednoho místeckého bistra neznámý muž. Přibral k tomu ale i láhev slivovice. „Ukradl maličkosti, ale majiteli způsobil škodu za patnáct stovek, protože se dovnitř dostal oknem, které rozbil,“ doplnil mluvčí.

Pes a dřevo

Hladoví a žízniví lapkové se ještě dají pochopit. Pokud vám ale někdo ukradne milované zvíře, je to mnohem horší. To se stalo před několika týdny v jednom rodinném domě v Místku. Zloděj v noci přelezl skoro metr vysoký plot kotce a odnesl si ročního entlebušského salašnického psa. Toho si majitel cenil na pětadvacet tisíc korun. „To, že se kradou slepice nebo králíci, je vcelku běžné. Občas narazíme i na krádeže větších zvířat, jako jsou prasata nebo kozy. Ale pes je výjimkou,“ doplnil Starzyk. Do beskydských lesů si zase spousta lidí jezdí pro dřevo. Většinu chalup lemuje vzorově naštípané dříví. A to láká zloděje. „Pamatuji na případ, kdy si majitel chaty nechal legálně pokácet a nařezat dříví na zimu. Dělníci, které si k tomu najal, mu dřevo přichystali na kraj lesa. Když si pro ně majitel další den přijel, bylo pryč. Na místě zůstala jen kůra a pár větví,“ vypráví policejní mluvčí. Podle něj jsou někteří zloději opravdu drzí a na dříví vyrazí za dne. A to k chatám i do lesa. „Stává se to nejčastěji na podzim, kdy se zloději připravují na zimu. Ti zdatnější si přímo v lese pokácejí stromy sami. Lidi, kteří v okolí bydlí, ani nenapadne, že by to mohli být zloději. Myslí si, že dřevo kácí majitel lesa,“ vysvětluje Starzyk.